Alfredo di Stéfano Laulhé

(4. července 1926 Buenos Aires – 7. července 2014 Madrid) byl argentinsko-španělský fotbalista a trenér, dvojnásobný vítěz Zlatého míče. Svá nejslavnější léta prožil ve španělském klubu Real Madrid, kde v současnosti zastává funkci čestného předsedy. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.

River Plate

Alfredo di Stéfano debutoval v argentinské lize jako sedmnáctiletý v roce 1943, ale z počátku se příliš neprosazoval. Nastupoval pouze za rezervní tým a v roce 1946 byl poslán na hostování do konkurenčního CA Huracán. Po jedné sezoně se však vrátil zpět a začal zářit. Vyhrál svůj druhý titul, na tomto se však podílel 27 brankami a stal se králem střelců. Navíc s národním týmem triumfoval i na mistrovství Jižní Ameriky, kde se stal opět nejlepším střelcem. Hráči v Argentině však začali stávkovat kvůli zasahování presidenta Peróna do fotbalu a di Stéfano poté, stejně jako několik dalších, emigroval do Kolumbie, která v té době zažívala zlatá léta díky vývozu ropy.

Millonarios

Alfreda si vybral nejbohatší kolumbijský klub Millonarios FC, s nímž vyhrál čtyřikrát nejvyšší soutěž a přidal i úspěch v poháru. Navíc se stal dvakrát nejlepším střelcem. Kolumbijští zbohatlíci začali krachovat, což zapříčinilo hromadný útěk fotbalistů z místních klubů. Real Madrid Di Stéfano tak podruhé měnil občanství. Tentokrát se stěhoval do Evropy, konkrétně do Španělska, kde se o jeho služby ucházely FC Barcelona a Real Madrid. S katalánským velkoklubem už měl podepsanou smlouvu, kterou však Španělská fotbalová federace neuznala, kvůli nejasnostem kolem di Stéfanovo působením v Kolumbii. Do hry se tedy vložil tehdejší president Realu Santiago Bernabéu. Kvůli vyjednávání di Stéfana se dvěma různými kluby dokonce Španělská fotbalová federace zakázala působení zahraničních hráčů ve španělské lize. Situace kolem hvězdného Argentince dospěla tak daleko, že byla domluveno, že v následujících čtyřech sezonách bude střídavě působit v Barceloně i v Realu. To vyvolalo vlnu nevole především mezi fanoušky Barcy, a proto její vedení rezignovalo na další námluvy s di Stéfanem, který tak měl volnou cestu do Realu. Di Stéfano se hned po svém příchodu stal tahounem mužstva a to nejen gólovým. Vše se točilo kolem něj, což neuneslo několik tehdejších hráčů a z klubu raději odešli. Spolu s Ferencem Puskásem, jenž do týmu přišel v roce 1958 vytvořil údernou útočnou dvojici, která se stala se symbolem nejslavnější éry Realu, kterému se právě v době jejich působení začalo přezdívat Bílý balet, když dokázal vyhrát prvních pět ročníků Poháru mistrů evropských zemí. Celkem v barvách Realu vstřelil 307 gólů, z toho 216 ligových. Svou hráčskou kariéru ukončil v Espanyolu Barcelona, kam odešel z Realu ve 38 letech.

Reprezentace

Za svou rodnou Argentinu nastoupil pouze v šesti utkáních na vítězném Copa América v roce 1947, kde se stal nejlepším střelcem. Po emigraci do Kolumbie odehrál kvůli omezením FIFA za svou novou vlast pouze čtyři utkání. Za Španělsko odehrál 31 utkání, v nichž vstřelil 23 gólů. Nikdy se nezúčastnil závěrečného turnaje mistrovství světa ani mistrovství Evropy.

Zdroj: zde

Komentáře

    Okomentuj článek, zatím tak nikdo neudělal

Pro okomentování se musíš zaregistrovat nebo Přihlásit.

Košík

Košík je prázdný.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu vyjadřuješ souhlas s jejich použitím. Další informace.